Pri vyberu jsme meli moznost nekolika dodavatelu. Nakonec jsme si vybrali toho nejhorsiho, alespon dle viditelneho vysledku. Vyber spravne barvy a variace obrazku vzala do sve kompetence Mirka, takze prochazela katalog, vybrala uzsi vyber, ktery pote rozebrala se tridou.
Ja jsem jako obvykle nic nenamital a spokojil jsem se s cernou barvou tricka, holky meli ruzovou. Nekteri ucitele nam sice vypraveli zazitky svoje i svych deti, napriklad ze si vsichni nechali udelat ruzove tricko vc. kluku, takze to pusobilo recesisticky. Na tricko jsme si nechali natisknout a na stuzku "Pochopili jsme, ze i pochopitelne se da nepochopit".
Velka skoda, ze jsme si nemohli vymyslet vlastni slogany, napriklad neobycene uprimny "lepsi uz to nebude". Stuzka mela slabe ruzovou barvu. Stuzky nam prisli jednoho dne na hodinu konverzace. Bylo to psane na Petru Jahodovou, ale adresu skoly.
Mrozek nam je nedovolil vybalit drive nez po konci hodiny, takze jeste dlouho trvalo, nez se narodili primo do nasich rukou. Prislo obrovske zklamani, ktere se rozprahlo celou mistnosti a zatazene zaluzie tento efekt jen zvelicovali.
Takze jsme odesli domu se stuzkami, za ktere jsme se skoro stydeli. I ony ruzova tricka, do ktere jsme vkladali nadeji ze nas zachrani, mely barvu jako cerstve vyblitou cukrovou vatu. Nj, neni vsechno zlato, co se trpyti.