Vcera jsme se s Muhe domluvili ze se dnes potkame. A tak se taky stalo. Vysel jsem z domu v 12:40, coz bylo hodne pozde ale stale jsem veril ze to jeste stihnu. Normalne bych mel vyjit normalne v 12:25, nejpozdeji 12:30 abych to jeste pohodlne stihnul.
Prvne jsem sel celkem normalne ale uz asi ve ctvrtine cesty jsem zacal bezet chvilkama, protoze to zacalo vypadat blede. Vlak mi jel 13:07 a ten jsem nakonec nestihnul. Ujel mi takrka pred nosem, ze kdyz jsem tam priletel, mohl bych si na nej sahnout. Jeste jak jsem tam utikal tak jsem minul nejakeho kluka a ten mi neco rekl, akorat jsem nepochytil co. Tak jsem si zjistil kdy mi jede vlak z Ropice zast., zda tam neni nejaky specialni vlak, ale nevidel jsem to nadejne a taky ze ne.
Budiz, sel jsem tedy na druhou zastavku a cekal tam asi 15 minut. Cekam, cekam kdyz v tom napise Muhe na FB. Zrovna jsem se ji pomalu chystal odeslat SMS. Jen jsem potreboval rict Muhe hlavne 2 veci – ze prijedu pozdeji a zda si mam vybrat penize, co vlastne planuje. My jsme totiz tuto 2hou vec vcera neresili, pocital jsem hned ze si ty penize vyberu a v pripade potreby pouziji. Dnes ale vypadalo pocasi vselijak a ja jsem nevedel opravdu jestli nepujdeme nekde si sednout, proto jsem chtel vybrat ty penize.
A tak jsem prijel do Tesina, v prostredku vlaku, pruvodci tam asi nebyla, tak jsem si musel jizdenku koupit v Tesine na nadru. Letel jsem okolo bankomatu, ale tam zrovna pristoupila nejaka starsi zena a nevypadalo to moc rychle ze to pujde, tak jsem letel na nadrazi, z IN Karty si koupil listek a na zpatecni ceste uz starsi pani odchazela, tak jsem si vybral 400Kc, ktere mi byly vydany ve 4x100Kc utikal jsem. Vlak kupodivu stal na nejodstrcenejsi koleji, takze jsem nejdrive letel na kolej kde nejaky vlak stal ale nebyl to on, tento nejel nikde, alespon podle navestidel.
Sletel jsem dolu a utikal na to uplne posledni nastupiste a tu to bylo. Ale rozhodne jsem nebyl jediny co takhle meskal a malem to nestihl. Dokonce i kdyz jsem nastoupil, tak tam prichazeli dalsi a dalsi lide a dokonce si sedly 4 holky na sedadlo vedle meho takze jsem mel o strachy postarano. Ale to je tak vzdycky. Muhe se zase chvilkami ztracela z online, tak jsem ji vzdy par vet napsal a pak zavrel mobil a cekal jestli nezavibruje. Z tech holek, ktere cestovali se mnou, 3 vystoupili v Havirove a 1 az ve OV-Vitkovicich – jako ja.
Jo, jeste jsem se vam tu zapomnel zminit, ze jsem si menil baterku v mobilu, protoze ja vcera strasne si rikal jak si ji nabiju dnes ale dnes se to proste nedalo, tak jeste aspon ze jsem mel nabitou nahradni baterii, kterou jsem tam dal a jel jsem dal. Nastesti jsem se aspon vcera podival kde je zastavka Most Cs. armady takze dnes jsem ji nasel hned. Na Vitkovickem nadrazi jsem si aspon koupil listek na MHD – 15 minutovy za 16Kc, pri cemz jsem se dozvedel ze Mesto Ostrava prispiva na tento listek castkou 32Kc :-D.
Na zastavce tram jsem pochodoval jak lev v kleci, sice ted nevim presne jak ta tram jela, ale mel jsem pocit ze tam cekam pul hodiny a pritom yo bylo asi jen 18 minut, kdyz si odectu 7 minut na chuzi a hledani te zastavky. A to byl prave ten problem, protoze ja jsem si myslel ze to jede v 14:33 ale prisel jsem tam pozde a nevidel jsem jak ta v :33 odjizdi, takze jsem na ni cekal, myslel si pri tom ze ma zpozdeni. Prijela ale ta v 14:48 a co jsem pak uz vubec nechapal, v 14:50 jsem byl na Josefa Kotase, ackoliv jsem tam mel byt az 14:55 
.
Mozna ze ta tram v 14:48 prijela driv, ja jsem se na te zastavce tram moc na cas nekoukal. Kazdopadne jsem zmenil pusobiste pochovani jak lva v kleci ze zastavky Most cs. armady na Josefa Kotase a tesil jsem se na Muhe az se objevi. Prvne jsem tam chodil do oblouku, protoze jsem opravdu netusil, odkud Muhe prijde. Cas bezel a me uz unavovalo chodit, tak jsem si sedl. Mezitim nez jsem ja prijel a Muhe prisla prijelo na “mou” kolej asi 10 lokalek a ja jsem opravdu uzkostlive cekal, kdy Muhe dojde.
Porad jsem vyhlizel nekoho v sukni, protoze mi odepsala ze v sukni bude, kdyz jsem ji ja napsal, ze mam na sobe rifle a sedou bundu. A pak jsem si vsiml jak se nekdo na druhe strane na me “sklebi” ale ne se pohrdanim, zlosti nebo tak ale proste aby jsem si ji vsiml. Okamzite jsem vstal, mezitim mi jeste prisla zprava od Muhe kde jsem, ze ona uz tu je ale tu jsem si precetl az o hodne pozdeji. Abych pravdu rekl, cekal jsem nekoho ale prisel nekdo, kdo mi svou krasou vyrazil dech.
Rad bych vam tu Muhe popsal, ale nevim jestli by se to Muhe libilo, takze radsi ne. Kdyz jsem ji poprosil zda bychom jsme se mohli objat, Muhe mi vyhovela a me se skutecne na nekolik malo vterin zastavil svet – citil jsem se v jejim ne pevnem protoze jsem mel jeste tasku s velkym destnikem. ale i presto velmi intenzivnim objeti opravdu velmi klidne a prevelice spokojene. Muhe se me asi nelekla zase tak moc, jak jsem si myslel ze to bude tak jsme sli a povidali jsme si. O Tensingu a snu o nem, o Jire, a jeste o par vecech nez me Muhe privedla na lavicky, ktere se tocili kolem ovalu, v jehoz stredu byly nejake detske prolezacky, skluzavky a tak podobne.
Muhe se me ptala kde si preji si sednout, ale ja zase jako spravny gentleman jsem nechal vybirat lavicku Muhe. Nakonec jsme si sedli na tu nejblizsi napravo a sotva jsme si vytahli nacini na origami, prisli k nam 2 male holky, z nich 1 umela uz dokonce i cist! :-). Tato se jmenovala Natalka a ta druha se predstavila jako “Kaca”. Pote co jsem dorazil domu a bavil jsem se s Muhe o tomto jsme se shodli na tom ze Natalka byla o trochu mene bystrejsi nez Kaca, ktera fakt “valela” :).
Me jen prekvapilo s jakou bezstarostnosti se prisla ta Natalka zeptat nas kolik je hodin – takhle jsme se totiz “skamaradili”. Kdyz jsme jim rekli ze budou 4, pripadalo jim to malo. Rekli, ze si mysleli ze uz bude alespon 5. Potom Kaca si vsimla ze tam neco delame a hned se o to zacala taky zajimat. Muhe jim rekla ze to jsou Origami a ze to mohou rict rodicum, at jim sezenou nejake materialy k tomu a mohou taky skladat.
Najednou byla dulezitejsi i knizka, hlavne proto ze deti si vybirali z ni co vlastne poskladaji. Neco bylo na dlouho a neco Muhe zase neumela ale hodne veci Muhe umela a kdyz jsme jim rekli ze ted skladame krabicku, ochotne se pridruzili. Trochu jsme jim s tim pomohli, i ja jsem se trochu snazil pomahat Natalce ale pak jsem se zacal zase vice soustredovat na Muhe nez na Origami a razem jsem byl pomalejsi nez ty deti :D.
Nastesti Muhe se me porad ptala zda je vsechno OK a kdyz nebylo, pomohla mi s tim. Ja jsem ji ale i detem byl na oplatku profesionalni drzec papiru, protoze tam byl poradny vitr a deticky asi meli z toho takovou radost, ze si ty svoje vytvory az zapomneli drzet. Nakonec pro krabicce o ktere tvrdili ze si do ni daji male hracky si vybrali neco uplne jednoducheho a sice poharek. Muhe me poverila, at prectu detem 1. krok.
Ten byl shodny s 1. krokem u Kovbojskeho klobouku ale nebyl jsem z neho kdyz jsem to tak rychle precetl chytry ani ja, natoz deti. Muhe mi to velmi nezne vzala z ruky, koukla na to a uz detem pomahala udelat 1. krok. Pisu toto a malem bych zapomnel na Adu, ktera se k nam taky prichomejtla na kole. Natalka a Kaca zacali hned rozdelovat, ze oni budou mit Muhe a Ada me ale to se mi vubec nelibilo a Adelce taky ne. Mozna toto zpusobilo ze Ada byla po celou dobu hodne zakriknuta ale poharek si zvladla udelat sama stejne jako Kaca s Natalkoua a krabicku dostala uz hotovou od Muhe.
Kdyz jsme odchazeli stejnou cestou jakou jsme prisli, deti na nas, resp. na Muhe neco pokrikovali ale ja jsem jejich sdeleni nepochytil – snad Muhe byla uspesnejsi. Kdyz jsem takhle sli, Muhe se me ptala jestli mam rad deti. Myslel jsem ze jeste ma v hlave to nase predchozi skladani origami s detmi, ale ne, Muhe me zavedla na detske hriste. Prvni mi ukazala takovou tocivou sedacku ve zlute barve, o ktere uz nevim presne co rekla, ale bylo to neco ve smyslu ze je “dost silena” a nakonec jsme sli pod detske prolezacky, sundali jsme si bundy a zacali jsme po tom lozit.
S kazdym krokem vys a vys, az jsme vysplhali skoro az na uplny vrchol a to uz byla poradna vyska vam reknu. Co me uplne prekvapilo, ze uplne z vrcholu, navic po te stredove tyci se dolu snaselo dalsi male dite. Tedy, ja jsem si ho moc neprohledl, protoze se mi udelalo spatne uz z toho prvniho pohledu co jesm videl, nastesti se me Muhe zeptala jestli chci lezt jeste dal, coz jsem odmitl a Muhe nastesti poslechla. Tam jsme tam chvilku posedeli, ja jsem pak dostal napad si Muhe vyfotit ale nechtela se nechat vyfotit celne, tak aspon zezadu. Ale ja protoze abych mel aspon jednu fotografickou vzpominku na dnesek, no Muhe me vyfotila hned 3x tak aspon jsem si mohl z ceho vybirat.
Jednu jsem dal i na FB a mam ji tam jako profilovku. Pak jsem se jeste Muhe rozpovidal o tom ze mam hrozne krivou pater(skolioza) a pohotova Muhe mi hned na to poradila jeden trik – ze pry brisni svaly spolecne s pateri tvori celek a oboji se navzajem doplnuji a ze kdyz ty brisni svaly chybi, tak to vsechno spociva na pateri. Tak mi tam na tech ocelovych lanech ukazala par cviku na brisni svaly a zase jsme sli. Tentokrat se me Muhe zeptala zda jsem ockovany proti klistatum. Rekl jsem ji ze nejsem ockovany proti nicemu a ze by asi nebyl uplne koser napad lezt do travy, to jsem nemyslel jeste ani na to ze vubec nemam rad lezeni nebo pohyb v trave, protoze klistata jsou skoro to nejmensi(ve smyslu nejmensiho problemu), na to tam lze natrefit. Travu jsme tedy museli si odpustit ale to vubec nevadilo protoze Muhe si nasla po chvilce maly betonovy plac, idealni pro nas. Znovu me vyzvala at si sevlecu bundu a tasku odlozim, a zacali jsme svicit.
Muhe mi to predcvicovala – prvne jsme behali, pak cvicili jako ja kdysi na zakladce a pak jsme zase posilovali brisni svaly. Bylo to moc fajn. To uz ale uplynuly 2 h ktere Muhe se mnou mohla maximalne byt, protoze se musela ucit na Maturitu a zarizovat jine veci. Odvedla me na zastavku, na kterou jsem prijel, tedy na Josefa Kotase a chtel jsem Muhe predat ty veci, tu malou darkovou tasticku s par blbostmi ale Muhe to odmitla, s tim ze takove darky muze prijmout pouze na narozeniny ale ne jen tak ze s nekym byla, protoze to je vlastne “ponizeni” pro toho darujiciho cloveka, ze se musi snizit k dareckum aby se odvdecil te osobe ktera s nim byla.
Ja bych to tak v zivote nebral, pro me to byla nejsem velka radost ale i velka cest byt 2h s tak skvelou holkou jako je Muhe. Kdyz jsem videl ze s Muhe nepohnu ani pote co jsem si koupil listek na tram, tak jsem to zel musel zase schovat do tasky a doufat ze nekdy si to Muhe vezme. Kdyz uz prijizdela tram, rychle jsem Muhe poprosil jestli bych ji nemohl jeste objat, nastesti mi vyhovela a pak uz jsme si jen zamavali(i kdyz ja maval vice) a jeste kdyz jsme se objimali, vsimli si nas asi 2 lidi z tramvaje, kteri se pak ne me divali stylem “Jejda, kam ta dnesni mladez speje”. Na Vitkovickem nadrazi – Peronu jsem poslal Muhe jeste 2 sms ky jak to byl dnes uzasny den a co mam udelat s temi darecky pro ni ale Muhe neodepsala doted – myslim smskove.