Dnes 14.10.2015 jsem se konecne po velmi dlouhe dobe koukl na vice nabidek praci, jeste si budu delat nove online zivotopisy atd. Mam v sobe neuveritelny chaos. Kmitam od jedne veci k druhe a vetsinu casu tak stravim prepinanim. Porad si rikam ze jsem na tom spatne Jednim z mych hlavnich problemu ktereho si vsimam uz dlouhou dobu je ten ze neumim zit harmonicky – v rovnovaze.
Zivot ma ruzne slozky – pracovni, spolecenskou, osobni, emocionalni, intelektualni, aj. Muj problem je ze vzdycky jedna nebo nekolik z techto slozek potlaci ty ostatni. Proto treba pracuji jak o zivot ale zapomenu ze jsem taky jen clovek, a ze nejen praci je clovek ziv. Ostatni kombinace uz nejsou tolik extremni u me – toho bych se chtel do budoucna vyvarovat, a zit plnohodnoty zivot.
Vseho moc skodi a nejlepsi je mit vseho rozumne mnozstvi. Dalsi muj velky problem bylo ze jsem si vytvarel vlastni predstavy, bludy a asociace. Asociace ve smyslu ze jsem Me uplne fascinuje jedna vec. Nekdy v 7-8.. tride cca jsem chtel moc jeden mobil, Nokiu 3300.
Byl to dost jedinecny telefon, obrazek a nejake info najdete na https://en.wikipedia.org/wiki/Nokia_3300 . Mozna to bylo tim ze v te dobe byly telefony jednodussi a lepe pochopitelne. Mozna i tim ze tenkrat ty telefony byly odlisne, kazdy jinak vypadal, funkcemi take nebyly podobni jak vejce vejci.
Ale tenkrat mi jeste slouzila pamet. Dnes si s nekym pisu a stava se mi ze mam nejakou dobrou myslenku. Nez stacim ji zacit psat, nemam paru co jsem mel pred nekolika milisekundami v hlave. Treba k te Nokii si pamatuji ze to byl prvni mobil ktery mel nahravani z FM radia, ktere jsem tehdy poslouchal cele dny. Byla to jedina cesta jak se dostat zadarmo k hudbe, internet.
Je naprosto u me zrejma ze jsme dostal do vinku vyssi davku rozumu nez kterym disponuji ted. V 6-9. tride otec kupoval Mladou frontu Dnes, a ja jsem si je casto precetl skoro cele s obrovskym zaujetim. Znal jsem celou sestavu vlady.
Sledoval jsem i zpravy v TV kde jsem si tyhle znalosti jen upevnoval. Mel jsem orientaci co se deje v celem svete, i na domaci pude. Ale hlavne – dokazal jsem si co se deje me analyzovat i kdyz se to vubec netykalo me a chapat souvislosti. Dnes jsem poklesl na uroven cloveka ktery tyto informace ani nevyhledava. Take si vzpominam ze jsem jako dite dovedl cist v lidech. Tohle je ale mozna diskutabilni, protoze si to spise domyslim nez presne pamatuji.
Mel jsem obrovskou slovni zasobu. Dokonce takovou ze jak jsem psal slohovku v 6. nebo 7. tride, ucitelka z cestiny to pak jeste roky ukazovala ostatnim tridam kdyz psali slohovku jako praci ktera ji dostala. Ne gramatikou, kvuli chybam ve y/i s/z atd. jsem z ni dostal za 3, ale slovni zasobou bych dostal za 1.
Jeste tak rok pote co jsem opustil brany stredni skoly jsem si psal s kamaradkami od segry. Ackoliv vsechny studovali prirodovedne lyceum, coz je skoro jako gympl, dostal jsem jejich udiv za slova ktere pouzivam, protoze je neznali. Cetl jsem si v lidech. Jo, mam porezane ruce.
Znervoznuje me to kdyz na to pomyslim, nebo kdyz se na ne podivam. Musim to brat jako vyzvu abych nehledel na obal. Dulezitejsi je to co jaky clovek je a co dokaze. Jedno ovlivnuje druhe, ale jen do miry jakou jim dovolime. Nesmime se nechat zmalomyslnet, i kdyz nekdo vypada naprosto spokojene, je to pouze umele vyvolany dojem.
Jsme to jak premyslime o sobe – “kazdy strujcem stesti sveho”. Nejhorsi je kdyz clovek vi kde je jeho problem. Ale z nejakeho duvodu – napr. boji se zmeny, boji se odmitnuti, bolesti, Na zaver si neodpoustim neco co souvisi s Bohem.
Uz se nebranim uplne tak docela vecnemu zivotu. Ma to byt neco uzasneho, a kdyz to tvrdi Buh, proc tomu neverit?