Dnes, 31-3-2016 jsem se vypravil podívat na úplně nový LTE vysílač Vodafone v Horní Lomné, jedoucí na frekvenci 800 Mhz. Právě tato frekvence ho dělá trochu výjimečným, je jeden z mála v FM okrese, který má vysílače LTE VF na 800 Mhz soustředěny jen okolo Frýdku-Místku. Pár 1800 ve Frýdku-Místku, několik 2100 které vysílají zároveň 3G a zbytek 900 Mhz.
Druhý důvod byl ten že si tam někde sednu, nic mě nebude rušit, když budu chtít jít domů tak nebudu moci, protože by mě to stálo $ a hlavně spoustu času, takže se takhle přinutím tam být a dělat co je potřeba – tedy hledat si práci. V 7:35 vycházím, ujdu několik zatáček a vracím se protože zjistím že nemám powerbanky. Ve 7:42 jsem znovu na cestách, teď jsem si uvědomil že jsem vlastně byl docela rychlý, kdybych chtěl v pohodě stihnu i RegioNovu u které mám vyzkoušené že :40 je nejkritičtější čas, po :35 už spíše snahu většinou vzdávám a jedu buď po vedlejší trati, nebo počkám na nádraží když jedu na Těšín. V Ropici zast. si sednu na lavičku do budky a koukám do mobilu.
Sice už nevím na co, moc se mi odtamtud nechtělo, ač tam na mě nesvítilo slunce, užíval jsem si nejteplejšího dne tohoto roku. Ač mi to ráno ještě nedošlo, to až teprve když jsem si četl návštěvní knihu na Murinkově Vrchu kde je i kaple. Ve vlaku byl zrovna zácvik. Docela by mě zajímalo zda když nějaká/ý průvodčí chce odejít, zda musí zacvičit nového. Ale asi ne, to nějaký čas trvá než se objeví někdo kdo projde všemi těmi síty výběrových řízení a papírových nároků a teprve pak může jít to vyzkoušet v reálu, z počátku ještě s jinou průvodčí.
Každopádně tohle je už druhý zácvik za posledních ccaa 2 měsíce co vidím. Nejčastěji jezdím z Ropice na Těšín(a naopak) nebo z Ropice zast. na jablunkovsko(a naopak) – právě tu na Jablunkovsku, tedy na trase Bohumín – Mosty je to nějaké nevděčné. Ten první zástup byl jiný kluk, upřímně, nebyl bych rád kdyby jezdil on. Neměl k těm cestujícím nějaký vztah, evidentně bych ho viděl spíše někde kde může být akční, spontánní a dynamický než takovou rutinu. Pro něho to bylo jen štípání lístků, bez nějakého zpestření třeba jen úsměvem pro cestující.
Čekal jsem že mi to stačit nebude, měl jsem na kartě 39 Kč a určitě to bude stát přes 40, pamatoval jsem si jen tuto kulatou cifru, a tuhle trasu sjem jel naposledy na Štědrý den 2015. Výsledná útrata byla 41 takže jsem to zaplatil hotově a než sjem přijel do mostu, už se tam neobjevil. Akorát před Bocanovicemi vstala nějaká paní a šla ke dveřím.
Když se na mě otočila aby se mě zeptala jestli Jablunkov už byl nebo teprve bude. Když teda začala mluvit, šel ten chlast z ní cítit, ale jinak neměla problémy s koordinací pohybu a ani jsem do té doby žádný odér lihu nepostřehl. Nebyl to tedy Werkovy cug kde pivo teče proudem. Kdyby jen to pivo :D. Vysvětlil jsem jí že v Jablunkově není zastávka a že to je v pořadí Návsí – Bocanovice – Mosty u Jablunkova, kde to končí a jede zpět a že následující stanice je Bocanovice.
Jen ještě řekla že vlakem už nejela ani nepamatuje 😀 a šla ke dveřím. Těsně než vlak zastavil v Bocanovicích jsem šel za ní se jí zeptat zda teda potřebuje do Jablunkova či jinde. Opáčila že tady, tedy do Bocanovic, už tam vlak pár sekund stál, zatímco ona se snažila zmáčknout asi nějaké světlo, nevím k čemu to tam je, a dveře se jí nechtěli otevřít. Otevřel jsem jí je, vystoupila a jelo se dál. (jinak by pohádka pokračovala “A jestli neumřela, tak to světlo mačká dodnes..” :))
V Mostech jsem se dal klasicky po červené směrem na Velký Polom, ta značka vede od autobusu Bukovec, škola a končí až na chatě Bílý kříž / Biely kříž. Doplazil jsem se k prvnímu ukazateli. Nebo spíše dopařil, teplotu vzduchu jsem podcenil a teplotu svou nadcenil :D. Byl to kilásek od nádraží a mě se zdálo že plíce nechám tady a budu si to směrovat dál bez nich. Že by … ? 😀
Každopádně, když jsem byl na rozcestníku Kostelky, měl jsem se dát po modré a došel bych přesně kde jsem ráno zamýšlel. Když jsem ale viděl Kostelky, měl jsem neodolatelnou chuť se podívat na onen lesní kostel, kde se scházeli protestanté v době protireformace. To místo tam znám, je tam i keška, podle té jsem to taky našel. Celá ta docela široká oblast se jmenuje Kostelky, dalo se tam vydat několika směry, ale jen 2 byly barevné, ostatní by vedli kdoví kam.
Zkusil jsem jeden a nic nenasvědčovalo že bych byl správně tak jsem začal lovit mobilní signál. V místě kde jsem byl nebyl žádný tak jsem šel po modré. Naskytl se mi pohled do údolí, stál jsem na úpatí největší sjezdovky skiareálu Severka, nějaký sníh tu sice byl na svahu – na fotce je jen sněhově bílá obloha – na zemi tu spíše rašila jen zelená než strašila bílá a chytil se mobilní internet, sice hodně slabý ale jel tak jsem si stáhl aplikaci GeoCaching, zjistil souřadnice té kešky Kosciolki a hodil do gpsky.
Zároveň zde sídlila stanice Horské Služby.
U kamenné chaty Velký Polom jsem zase chvilku šel kde jsem neměl. Až když se šipka na gps začala oddalovat od červené, jsem se vrátil z fialové a šel po správné. Tohle udělám vždycky, mám pocit že ta cesta vede jen k chatě a tak tam ani nepáchnu, snažím se těmhle restauračním zařízením vyhýbat, pokud je zbytí. Příjemnou necestou za bezvětří dopláchtím ke dalšímu od vidění známému rozcestníku který mě informuje že k vrcholu Velkého Polomu to je 20 minut a v nohách jsem měl 7km.
Nyní tedy byly důležitější Koscolki než LTE vysílač VF.
Což byla trochu chyba, protože k tomu vysílači bych se dostal raz dva, ke Kosciolkach bylo mnohem těžší a časově náročnější se dostat. Ale rozhodnutí padlo a nejlepší bylo se dostat na Murinkovy vrch, ne na vrchol ale jen ke kapli a pak po žluté která vedla do Horní Lomné a končila kdesi v Uspolka – Horák. Na Velkém Polomu mě zachvátila trochu euforie, že jsem si tam sedl a napsal tam pár veršíků které mě v tu chvíli napadly. A vůbec ta návštěvní kniha byla super, vždycky byla, však mě znáte =D. Ty veršíky byly tyto:
Slunce svítí, Zpěv ptáků zní, Příroda se probouzí, Roztává sníh. Přichází jara čas, Sejdeme se tu zas, Život je přeci krásný, S lidmi, v přírodě lesní. Není to sice žádný zázrak ale bylo to hotovo za něco přes minutu tak snad dobrý :D. Sněhy zde tály a můj dech se tajil. Zde jsem na Štědrý den 2015 skončil, dnes jsem šel ale ještě dál po rudé, na zmiňovaný Murinkovy vrch. Poslouchám Il Cammino a objevím tam song který jsem snad ještě nikdy neslyšel. V té chvíli mě ale tak chytl za srdce že jsem tam balancoval na ledu a do toho si zpíval, la la la la la la LA LA a skákal tam radostí :D. Tělocvičná hadr, nejlepší je pohyb na čerstvém vzduchu, hejbejme se v tomhle duchu.
Naštěstí jsem za ten den potkal jen 2 skupinky po 2 lidech, obě sice mezi Velkým Polomem a Murinkovým Vrchem takže tu jisté nebezpečí záměny s někdo kdo sjíždí něco moc dobrého bylo ale nikoho jsem si nevšiml. Teď jsem si to našel na YouTube a Spotify a zjistil jsem že v překladu do češtiny to je “Osamělý/á zamilovaný/á” :D. V tom camminu hrála tato verze: https://www.youtube.com/watch?v=aL3mho_Au7g která je i na Spotify. Není tam ale tato, jenž se mi zamlouvá mnohem víc. https://www.youtube.com/watch?v=OscwM-euMsM
Jinak na vrchu bylo krásně, jen proč se jmenuje Murinkovy nevím dodnes. Pod hrozbou pokuty 100 EUR, na naše cca 2700 Kč, odpadky s sebou nebo nad sebe jako při basketu, nikoliv pod sebe. Kdybych byl chudinka ublížená ekonomicky migrant pobírající dávky v Německu, moc bych tohle neřešil, tak dostává každý z fleku 800 EUR – no kurna neberte to, má to “cenu”. Dále vybavení obnášelo stoly pro hody hody doprovody, studánku s hrníčkem, stříšku na návštěvní knihu a zde i náramně hezkou kapličku. Stejně jako na Velkém Polomu jsem si poslední listy z knihy ofotil.
Zde jste v Boží blízkosti, Bůh Vás zde vítá a hostí, Zde je radost, život, smích, Rozdávejte lidem radosti, nebuďte jak mnich! Pak jsem se ale ztratil. Navigace ukazovala žlutou která ale vůbec nebyla značena – sice tam cesta byla, jenže celá pod sněhem. S těmi mými botaskami bylo nemyslitelné tam projít, už jen proto že nikde žlutá značka nebyla.
Nakonec jsem dal na ukazatel rozcestníku, tam sice taky nic nebylo, sněhu méně a dokonce po cca 200 m jsem začal mijet žluté, oddychl jsem si až někde v údolí tlaková vlna vyrazila okenní tabule. Když mě ta GPS neumí správně zaměřit, měl bych se na ni zaměřit :). Kdybych šel po ní dál, Horní Lomná by mě neminula. Už jsem na vysílač neměl ani pomyšlení a dál jsem se dal po neznačené, několik set metrů jsem se dal správně po odbočce která vypadala spíše jen pro traktory pro těžbu a vláčení dřeva ale byla to ta nejlepší, nemusel jsem tak nijak rapidně klesat.
Na místě činu. Ohledám prvně stopy po posledním pachateli na kešce. Už jsem nevěděl kde přesně byla, s pomocí gps jsem trefil a byl jsem dost překvapen, i když teď mi dochází že to není vlastně nic zvláštního vzhledem k tomu že byla zima. Ve roce 2015 byly 3 nálezy v květnu, jeden v červnu, 3 v červenci, 2 v srpnu, 2 v listopadu a jeden v prosinci – to byla moje maličkost :D. Zapsal jsem se tam tedy znovu na stejný list :).
Listing této kešky na https://www.geocaching.com/geocache/GC31VFJ_lesny-kosciol-kosciolki . Můj log z prosince – https://www.geocaching.com/seek/log.aspx?LUID=f808affd-d760-4b2f-9c07-b3688b766e5a . A koukám že se můj názor je furt stejný jako všechno ostatní :(. Samozřejmě že jsem tam nešel jen za keskou nebo se podívat jak to tam vypadá – pro oživení :D. Velmi klidné místo, mě ušní bubínky tloukly jen zpěváčci v lesích okolo a nedaleký Jestřábí vodopád. Úžasné, to místo ačkoliv je skoro tisícovka má skutečnou hloubku. Děkuji, Pane. S tím co předvádí těšínský CASD sbor to je 100 a 1, nebo spíše 100 a -1 :(.
Vstal jsem a se mnou povstala otázka jak se teda dostanu k tomu vysílači :D. Chci si dát GPS souřadnice které jsem si napsal na vlakovou jízdenku ze Slovenska do gps, jen ji jaksi nemůžu najít. Ještě že tu od ČD jsem měl :). Vodafone se tu nechytal se signálem ani kdybych měl parabolu a dva zesilovače k tomu 😀 (ostatní operátoři by tu ostrouhali úplně stejně) – nezbývá nic jiného než jít někde kde ten signál chytnu.
Jdu zpátky s tím že se vrátím na žlutou a budu tam než se setmí :D. Po chvilce brodění sněhem to vzdávám, půjdu dolů do Dolní Lomné, a pak po hlavní do Horní – radši. S takovou dojdu až do Velké Raci, ale když mě nohy toho tolik ráčí, ať si kráčí, když se jim to páčí. Minu jen luxusní rozhlednu :D.
Akorát teda nevím co chtějí říct tím “Menším vrchem” – na mapě nic takhle pojmenovaného nevidím, jen Mionsí vrch. Někdy příště, …. 😛 (vyplaz-uji jazyk, na Uplaz). V údolí už jen rozhledna pro socky, lanovka pro skutečné kaskadéry a vyznavače nejvyššího adrenalinu a cosi s vodou, škoda že ne s Vodafonem.
Ten vysílač až je Horní Lomná tak nebude někde na horách, jen na vysokém místě obydlené oblasti obce, s timhle argumentem jsem sešel a na hlavní cestě hned je autobusová zastávka, kde již signál byl v pohodě tak si ty souřadnice zjistím a hodím do gps.
První dojem byl šokující. Cooooo? Wooooot? Nechci jít 6 km tam a 6 zpátky a v zimní bundě už vůbec ne, tehdy mě ještě nenapadlo si ji nacpat do batohu. Na to se můžu jít vycpat! Chtěl jsem doma ještě něco udělat, to mě svedlo na hříšnou myšlenku jít na vlak do Bocanovic. Najednou vidím 2 jízdní kola a nějakou velmi mladou slečnu jak se šplhá po dlažbě viaduktu.
U jednoho z kol stál starší pán, asi její strejda bych to viděl. Bylo mi okamžitě jasné že to jsou kačeři tak jsem utíkal abych se ještě do té kešky mohl zapsat a nešplhal tam taky. Nevěděl jsem kde tu kešky jsou, a jak slečna byla skoro dole, zeptal jsem se toho pána zda ji tam dávala nebo vyzvedávala. K mému překvapení mi řekli že tam žádná keš není, nechtěl jsem se ptát proč tam teda lezou, bylo by to necitelné a navíc když někde uvidíte nějakého šílence který leze někde kde by vás ani nenapadlo že se tam může zjevit dobrovolně živáček, je to zpravidla kačer :D.
Poradili mi ale že keska je na dopravní značce pár metrů od toho viaduktu. S pár slovy díků jsem se rozloučil a oba se dali přes cestu po žluté turistické, já jsem našel tu kešku a podíval jsem se na úzký most který zrovna oba projížděli – ta holka mě ještě sledovala, tak jsem se na ni usmál :).
Cestou se podplazím jen pod vedením VVN na 400 kilovoltu a k oblakům vzhlížím na nějaké zajímavé technické řešení, řekl bych že to slouží pro svádění blesku. Zlaté české ručičky.
Gps už asi před 2mi hodinami zahlásila že baterie jsou vybité a že brzy kiksnou, přesně v té chvíli když jsem doběhl za dvojici se mi vybily úplně =). Do Bocanek jsem přišel akorát když jel vlak na Mosty v 16:50. Jsem bez vakuového pytle nějak nacpal tu bundu do batohu, už se mi do něj nevlezla bandaska a Sofiin svět, ale ruky mám 2 – vyšlo to. A odjel jsem domů. Jediný zvláštní okamžik byl po vystoupení v Ropici zast. Vedle toho domu byly vzrostlé stromy, protože normální fotak byl na dně batohu jsem to vyfotil jen mobilem:
ale ano, určitě už tam jsou od mé nepaměti. A to doslova. Ale furt si říkám, tolik let už tam chodím a nikdy jsem si jich nevšimnul, nikdy mě nezaujali natolik abych o nich věděl. Bridget Jonesová v mužském zevření – s rozumem v koncích, stejně jako s timhle blogpostem.
Všechny fotky ze dneška Dřívější návštěvy Mostu při lovu:
GeoCaching Mosty u Jablunkova poprvé 10-11-2015
GeoCaching Mosty u Jablunkova podruhé 5-12-2015
GeoCaching Mosty U Jablunkova potřetí 24-12-2015, nejkrásnější dárek =)
Trasa od chvíle co jsem zapnul GPS, tedy od zjištění souřadnic od kešky Kosciolky