Vstanul jsem asi v 9:00. Do 12h jsem byl na PC. V 10:30 jsem Martinovi napsal že jsem vzhůru. Například jsem po dlouhé době zapnul G+ a dal na něj 3 příspěvky. Překvapilo mě že to na něm zase docela žije :-). Pak jsem se začal připravovat, vzal jsem všechny 4 knížky(2 moje a 2 mim), 2 mobily a 1 peněženku. Vyrazil jsem z baráku v 12:48 a celou cestu jsem byl nějaký udýchaný. Ke konci už jsem musel běžet abych to stihl – ono ujít 4,5km za 45m přesně není asi nic lehkého.
Zajímavé je že včera jsem ušel tu samou trasu, jen kratší a i zpět(celkem 6,3km) za 58m a absolutně jsem nebyl zadýchaný ani zpocený, naopak mě to úplně nabilo. Ve stanicích Ropice Zastávka a Třinec Konská se vystupovalo na druhé koleji.
Proto nejdříve přijel vlak od CT, pak projel nějaký Inter- nebo Euro- či Ex a pak přijel teprve můj osobák. Samozřejmě jsem si četl knihu “Život po smrti v učení světových náboženství”, pro případ že bych si ji nemohl prodloužit. Totiž ve KMO to funguje tak že já jim napíšu na mail který mi oni pošlou zda si ty knížky mohu prodloužit a oni mi napíšou zda ano či ne. Já jsem jim ale žádný mail nepsal.
Nakonec vlak přijel, ani nevím kdy. Vím jen že v CT jsem si koupil lístek CT-OV Stodolní a papírové kapesníky, které jsem opět nechal doma. Naštěstí tam stojí jen 3Kč takže mě to snad nezruinuje to jejich věčné nakupování. Před sebe jsem ještě pustil 2 lidi – první se přede mě dostala jedna osoba tak že jeden odešel a ona zareagovala rychleji než já. Zato rychleji než ona nakoupila jsem to já vzdal a šel pryč bez kapesníků. Rychle jsem to ale obrátil o 180 ° a zase těsně před stánkem mě předběhl nějaký chlap kterého ani nebylo slyšet.
Tak jsem si říkal, pohoda, aspoň jsem dnes udělal “dobrý skutek”, pustil jsem před sebe 2 lidi a ještě jsem za to rád. Na nástupiště jsem se dostal asi v 13:55, šel jsem tam hned po tom nákupu, a vlak *Ivanka*, narvaný až k prasknutí, přijel v 14:05. Do dveří jsem šel jako první a obsadil jsem si tak skvělé místo :P. Byl to spěšný vlak který nezastavoval například v OV Bartovice:
Začal jsem opět rychle číst tu knihu, ale nestihl bych ji dočíst ani omylem ani do OV Stodolní takže jsem vystoupil v OV Střed kde mají čekárnu(dokonce 2) a tak jsem to dočetl asi v 15:30. Během této doby jsem se šel zeptat zda ty následující 2 vlaky jedoucí do hl. n. zastavují i v Ostrava Stodolní. Kupovala si tam lístek nějaká holka a byla asi hodně zklamaná, protože se ptala “to tam opravdu nejede něco dřív” atd. Kam jela nevím. Asi byla rozrušená natolik že tam nechala nějakou pracovní smlouvu.
První si toho všimla paní za přepážkou, a 2x zavolala “slečno” která ale šla dál. Tak jsem to zkusil já. Zavolal jsem na ni jednou “slečno”. Šla dál. Tak jsem na ni zavolal ještě jednou stejně. To už se otočila a tak jsem jí mohl říct že si tu něco zapomněla :). Pak jsem ještě napsal Martinovi kde se potkáme že jsem v OV Střed a nabídl jsem mu že pojedu vlakem v 15:26 do OV Stodolní a pak tam nebo že půjdu do KMO. Napsal mi obratem že se potkáme v KMO.
Pak jsem to ještě nafotil poslední 2 kapitoly té knihy(viz. předchozí 2 posty tohoto blogu), byť nešikovně někdy pač má tlapa zakrývala poslední 2 strany a občas tam je špatný úhel focení. Jinak v OV Střed i proto že jsem nevěděl kde se nachází přesně ten Dům Jindřich i když už jsem tam jednou byl. Cestou jsem si nafotil pár fotek Nové Karoliny a taky jsem čekal 2h na 2 semaforech, naštěstí celá ulice 28. října je volná.
Akorát tam hrál nějaký muzikant na harmoniku a 3 lidi ho v tom povzbuzovali, a už tam přijížděli policajti, a mířili si to k němu. Došel jsem do knihovny v 15:53 cca, právě tehdy jsem se podíval na hodiny a byla tam zpráva že Martin je nahoře ve studovně. Podíval jsem se do katalogu na kuchařku Magdalény Dobromily Rettigové, zjistil jsem že ji mají jen na ústředí 2x dostupnou, vyplnil jsem si lístek a dal té paní, které jsem řekl svůj problém(nenapsal jsem a přece chci prodloužit knihu).
Co se týče prodloužení, poslali mě za kolegyní, a lístek mi dali do výtahu. Velice milé kolegyni jsem vrátil ty 3 knihy a ona mi prodloužila tu jednu, kterou jsem prosil. Tak jsem šel za tím Martinem, řekl mi že Grudl má mít rozhovor v Computeru o Nette. Žel jsem se ho nezeptal zda to číslo které si půjčil bylo zrovna to aktuální nebo ne. Odebrali jsme se do nějaké francouzské restaurace a povídal jsem hlavně já, a to hlavně o těch věcech co jsem si přečetl v té knížce. Ale pak se mě Martin zeptal jak si to představuji JÁ po smrti.
Sice jsem vždycky začal a skončil úplně u něčeho jiného než mě po několika minutách Martin zastavil a zopakoval mi otázku. Nakonec že mě vyšlo to že bych se rád po smrti setkal s Bohem a prožil zkušenost jako třeba v NDE. A pak bych to nechal na Bohu, ať mě rozsoudí, ať zváží moje hříchy a mou “dobrotu”/dobré skutky a ať se mnou spravedlivě naloží, podle trestu které uložil jiným stejným/podobným jako já. Já nemůžu kecat co bych sobě uložil za trest nebo odměnu Bohu do toho.
Jediné co bych ale nechtěl je nějaké věčné peklo a zatracení. To už jsme ale byly uvnitř nějaké francouzské restaurace. Nebudu tu psát co si dal Martin za jídlo(jen řeknu že já bych tolik sladkého nesnesl, mu to možná(fakt možná) udělá dobře když je diabetik, navíc neholduji jablku se skořicí 😀 ), já jsem měl kousky kuřecího masa s ananasem, tatarkou a hranolkami. Jako pití jsem měl jahodový džus Cappy – klasiku. Jsem si akorát nemohl vybrat mezi meruňkou a jahodou, tak jsem té servírce řekl že mi to je jedno co přinese. Od těch knížek jsme se dostali k PTD, k Miraku, ke kazatelům a domluvili jsme se že mi Martin někdy předá kázání a přednášky Dominika Duky, že prý umí Bibli podat srozumitelně a jasně.
Já jsem třeba Martinovi řekl že mě zaujalo na těch náboženstvích že čím novější náboženství, tím více informací v té knížce. Vemte si třeba rozdíl mezi judaistickým SZ, kde se vše točilo hlavně okolo pouště a nařízení obětních hodů a jediného národa – Izraelců – a pak křesťanského NZ kde už to bylo lepší, protože tam bylo i spoustu příběhů, nicméně si myslím že Ježíš udělal mnohem více zázraků než ty co jsou v NZ a nemusí tam zase každý zázrak být uveden skoro 4x :).
Ale pohoda. Když si člověk veme třeba náboženství Baha’i http://cs.wikipedia.org/wiki/Baha’i http://www.bahai.cz/ , tak v jeho posvátných spisech je toho uvedeno co se týče vesmíru, metafyziky, Boha samotného, pravidel života atd. mnohem více. V té knížce bylo těch náboženství 7(Křesťanství, Islám, Buddhismus, Hinduismus, Zooastrismus a Baha’i) a právě jediné Baha’i, kdybych měl jeho posvátné spisy v ČJ, si okamžitě přečetl protože ty ukázky, výňatky a útržky co jsem si přečetl mě nadchli.
Ono je pěkné že Bible je zaměřena na praxi ale člověk co do toho nevidí jako třeba já tu Bibli pak nechápe. Ale zdá se mi že Baha’i a Křesťanství = nejlepší možná kombinace :). Naopak jako úplný nesmysl se mi zdál Buddhismus. Islám je zase moc krutopřísný(k žijícím zde na zemi) a ostatní náboženství mi jsou neznámá nebo cizí.
Na konci jsem ještě Martinovi nabídl že to klidně za něho zaplatím bude li chtít. On ale nechtěl a tak to zaplatil on a ještě jako minule tam nechal tringl/dýško 15Kč(280/265Kč). Ještě jsem Martinovi povídal o Mostu činvat, který učí Zooastrismus – stejný most se ale vyskytuje v Islamu a v jiných náboženstvích. Funguje tak že člověk se po smrti dostane k Bohu a ten ho nechá přejít po mostě. Tento most se klene na nepředstavitelně odporně páchnoucí řekou s naprosto černou kapalinou.
Podle toho kolik hříchů člověk měl za svůj život tak se mu zúží nebo rozšíří most. Ty nejméně poskvrnění projdou mostem nejširším a ještě ho povedou andělé. Ty hříšní se budou moci po mostě, který je ostrý jako břitva, proplazit. Některým ani plazení nepomůže a jak se budou plazit, vyskočí z té řeky démoni, kteří ho stáhnou. A věřte mi že určitě budete nervózní, zvláště když vám Bůh ukáže vaše hříchy a chyby a také uvidíte jeho neomezenou slávu, velikost a moc.
A stovky jiných tuze zajímavých věcí bylo v té knize :). Šli jsme zpátky, Martin mi opět zjistil kdy mi to jede a zda to je přímý nebo ne. Nakonec jsme se dostali na Janáčkovu ke FIO bance kde jsme se oba chytnuli a už jsme věděli kde jsme . Před nádražím se Martin za mě pomodlil. Tím mi připomněl další věc z té knížky – že některé náboženství učí že člověk po smrti dosáhne pokroku jen modlitbou – buď vlastní nebo cizí. Jiná cesta není.
Na základě těch modliteb pak Bůh uděluje milost, hojnost a požehnání. Pak jsme šli na peron a tu byli ještě asi 20 minut než pojede vlak. Projel nákladní na FM, nákladní z FM, pak osobák z FpR v 17:54, pak osobák do FM v 17:50 a 4 minuty nato Sp do CT. Já už tam stresoval při tom v :50 že to je můj, nevěděl že za 4m mi jede přímý do Těšína. Před nastoupením jsem se s Martinem rozloučil a na mou žádost jsme se i objali :), ou, krásné :D. Zpátky k tomu vlaku.
Nejen že byl spěšný ale on i jel jak drak a než uběhlo pár minut cca a pár zastávek, byli jsme v Havířově. Hlavně to ale byl klasický pantograf, můj milovaný typ vlaku, co jsem se s ním tolik najezdil do Jabla. Jsem mim akorát stihl zavolat mim že mám pro ni tu kuchařku a přečíst pár stran z knížky kterou jsem si prodloužil. Do CT už těch zastávek bylo více ale i tak pohoda. Byl to tento vlak:
Ve mém domovském městě jsem šel ke sboru ale bylo mi sděleno že pan kazatel není doma a bude až večer. Sice už bylo 18h skoro ale večer je od 19h a to se mi tam čekat nechtělo tak jsem řekl že mu pošlu mail. Zpátky jsem zavolal mim zda by pro mě někdo nepřijel.
Někdo se našel, akorát strašně dřely tomu autu brzdové destičky, které se měnili a když jsme dojeli tak jsem říkal, že s takovou za chvilku ta pneumatika začne hořet. Nicméně mi bylo řečeno že jen ještě nejsou zaběhnuté a že to bude OK, což si ale nemyslím. A doma si mim prohlídla kuchařku a zjistila že ji nerozumí :D. Vzpomněl bych si i na více věcí ale nemůžu to tu všechno vypisovat(protože píšu na PC pomalu a nemůžu tomu obětovat půl dne) a prozrazovat.
Nějaké fotky z tripu:
https://skydrive.live.com/redir.aspx?cid=3e25cadd55bc28d2&resid=3E25CADD55BC28D2!2009&parid=root