Už jsem se na toto chystal dlouho. Problém byl vždycky že jsem se nedokázal připravit kompletně den předem, a když ráno vstanu, zvláště když bracha není doma, sednu ke kompu a něco dělám a i když už je třeba jen 8h, řeknu si že dnes to nemá smysl. Včera jsem si ale všechno připravil – až na seznam kešek které bych chtěl projít, tak jsem ho hledal po probuzení ale nenašel jsem, naštěstí jsem ho odněkud vytáhl už vytištěný a ve 7:30 jsem vyrazil na nástupiště Ropice Zastávka. 🌅
Cestou jsem se ještě po cestě stavil na poště v Ropici, kde mi dnes měl přijít balíček s cwg, tam jsem se ale jen dozvěděl že pošta je uzavřena na měsíc a že shání někoho, kdo by ve svém obydlí poskytoval poštovní služby (franšíza). Nevkusně polepené okna pošty i dveře obecního úřadu.
Na zastávce jsem byl akorát, nesprintoval jsem, v terminologii strojní by se dalo téměř říct že jsem jel na „volnoběh“. Ve vlaku mě zkasírovala o 35 Kč průvodčí z in karty, která se usmívala když jsem se na ni podíval ale to se asi usmívá na každého :). Nicméně, je to už paní ve produktivním věku.
Vystoupil jsem za 11 km/5 zastávek v Bystřici, zapnul si GPS která se ale šíleně dlouho nemohla fixnout. Nakonec jsem šel na kešku Železniční – Číslování vozů, kterou jsem měl vyluštěnou už dřív ale ta keška tam na 99% nebyla, jsem ji tam hledal dost dlouho na tom mostě pro pěší přes železniční trať.
Garmin se pomalu chytal, už měl 2/5 a za chvilku 4/5 signál ale zjistil jsem že jsem si tuhle kešku vůbec neuložil asi, tak jsem se vrátil zpět a ulovil Bystřice – 2 kostely. Na to že to byla keška 1/1, tedy ta absolutně nejlehčí ze všech možných jsem ji nenašel hned, trvalo mi to asi 5 minut. Samozřejmě jsem prohmatal všechno co jsem mohl podle hintu ale zadostiučinění se dostavilo až na posledním možném místě, prostě Murphyho zákony fungují :D.
Hledání mi ztěžovalo větší množství mudlů a hlavně aut, tatrovek a kamionů – ty poslední jsem nechápal odkud se tu vzali, vždyť to je centrum obce! Problém byl stále GPS. Byla již nafixována na maximální sílu signálu, ale ukazovala mou polohu s nepřesností několika metrů. Říkal jsem si – má to cenu jít na ty hory, kde se všechno odvíjí od toho jak je přesná GPS? Zapsal jsem se a odcházel, po vedlejší cestě přijížděla nějaká matka s kočárkem, tak mě napadlo zda ji nepomoct dostat ten kočárek na chodník přes pátník, ale jen jsem čuměl jak to krásně zvládla a nic jsem se neodvážil říct. Pak jsem ještě minul černého malého psa, který ale neštěkl, a jen s vystrašenýma očima šel na most za tou maminkou, zřejmě jeho paničkou.
Přešel jsem řeku Hluchovou přes most pro pěší a kola, který taky Garmin mapy měly zaznamenaný a vylezl jsem na hlavní cestu do Nydku. Tady silničáři něco dělali s vozovkou, odhadl bych to že rozbíjeli asfalt, aby pod něj mohli něco dát. Tvořily se docela dlouhé kolony aut v obou směrech, ten rozbíjecí stroj byl v půlce cesty ale vedle bylo příčně prázdné parkoviště, tam to auta objížděly. Šel jsem dál a na kole tu jedna holčina rozvážela nějaké dopisy, i když já bych spíše řekl že to byly nějaké zpravodaje Bystřice.
Měla jich pár už jen v košíčku a měla krásně dlouhé kudrnaté hnědé vlasy v copku. Pak asi zajela do některé z postranních uliček, protože jsem ji už neviděl. Cestou mě předjelo několik kol, většinou vrzajících, a já jsem si naivně vždycky myslel že ji ještě uvidím, jenže to byl většinou jen nějaký starší pán s dobrou fyzičkou. U restaurace a obchodu, které otevírali 4.8.2015(tedy dnes) jsem se poprvé napil vlastní vody – Korunní černý rybíz, prý exkluzivně prodávané pouze v Lidlu. Prostě ta moje slabost pro slazené minerální vody. 🥤
Šel jsem dál a minul jsem ukazatel na Prašivou horu. Totiž já tam chtěl jít ale ta keška byla tak daleko od cesty, že mi prostě nedokázala GPS vypočítat trasu a to se „podaří“ tak u 1 kešky z 100. Tak jsem si říkal že tuhle vynechám ale jak jsem byl už přímo u hory a byl tam ukazatel, chtěl jsem to zkusit. Zase stejná chyba, tak jsem to definitivně vzdal. Koukal jsem se do mapy že pár set metrů od toho je „lesní průsek“ ale nevím co to je průsek, ale vzhledem k tomu že to šlo strmě dolů nehledě na nějaké vrstevnice to bude asi jen z nějakého důvodu vysekaná část lesa.
V Nydku mě poprvé oštěkal pes – takový velký bílý, ale rasu fakt neřeknu, bo ji nevím. Samozřejmě byl za plotem. Také jsem v Nydku trochu zmatkoval – navigace mě vedla přes točnu autobusu, kde nic jiného by nemělo jezdit, natož tam stát, tak jsem si ušel pár kroků navíc. Jak se říká, co není v hlavě, to je v nohách :D. Krátce na to jsem již začal stoupat výš, už ve výšce cca 600 mnm byly krávy, ze kterých mám strach, protože si myslí že jsem asi nějaký toreador, co se těší jak si to s nimi „rozdá“, nicméně naopak mám vždycky pro strach uděláno.
Naštěstí tam byl nějaký chlap, takže jsem se přestal bát, v případě nouze má kdo zakročit. O kus dál jsem kešku přešel, protože jsem si všímal více mobilu a G+ než GPS a mapy. Zase mi trvalo do 5ti minut než jsem ji našel, vedle byl nějaký rodinný dům kde když 2 malé holky houpala babina, pískaly „my chceme mamku“ a když mamka, tak „my chceme babi“. Keška byla u elektrických drátů pro krávy, takže jsem musel být opatrný, ať nedostanu šlehu. 🐄
Bylo nutné odvalit velký šutr, a jediné místo kam se to dalo, aby to nevypadalo tak pózersky pro tu rodinu bylo ke drátům. Už jsem jednou minimálně šlehu od drátů pro krávy dostal a skončil jsem na lopatkách o pár metrů dále. Na papíře jsem měl další kešku Tranoscius, ale GPS mi tradičně vypočetla cestu která je 10x delší a hlavně bych se musel vrátit do údolí a jinou cestou stoupat. Naštěstí mi ta GPS ukazuje turistické trasy podle barev, tak jsem šel po červené, která vedla přímo ke další kešce.
V pravý čas jsem se cesta dvojila, což se mi hodilo, protože po silnici štěkal nějaký malý ratlík pes. Měl jsem pocit že snad jde za mnou, tak jsem šel pořád po louce a když jsem už byl za ním a byla příležitost sejít znovu na červenou, využil jsem toho.
Chládek se přece jen trochu hodil, i když já jsem měl tak propocené tričko, že mi až začala být zima. Cestou jsem minul památník turisty Josefa Valoška, který na tomto místě ukončil svůj poslední výšlap a pak už jsem zase šel po cestě. Už mě jen jednou vystrašili psi, byly za plotem 2, vlkodav a ještě jiný o něco menší pes ale nevšiml jsem si že by měli plot i ze zbylých stran, naštěstí si mě vůbec nevšímali, ani neštěkli. EDIT: Dopisuji toto více než týden poté, a už si na moc věcí nevzpomínám, proto to od teď už nebude tak „hustyy“.
Šel jsem dál, kde už byly jen hory. Na Cantoryjy jsem spatřil nějaký velký dům, o který jsem se dál nezajímal, ale v této chvíli jsem ho obešel přes les, kdyby tam náhodou byly nějací volně puštění psi. Teď píšu že to je blbost, ale normálně když bych to tam neznal byste mě tam nedostali ani za milion. Stejně jsem už byl blízko u té kešky, takže jsem ji odlovil, byla pod kamenem u turistické stezky, napravo vedla kdesi do kopců (tam jsem nešel) a nalevo byla malinká Chata Cantoryja, na které se asi už roky nic nezměnilo. ⛰️
Možná ani ta servírka (i když to nebyla servírka v pravém slova smyslu, protože nenosila jídlo a pití po restauraci, pouze zavelela do vařírny, a za 3 minuty jsem tu měl zelňačku. Výběr teda nic moc, venku na grilu ještě pán vařil gulášovou a stánek měl oblepený papíry s texty jako „grilované stehno“ nebo „grilované křídlo“ vč. cen, které ani nebyly vysoké, jen jsem měl už plné kecky slunce, tak jsem chtěl jít na chvilku do stínu. Ještě ale než byla zelňačka hotová, jsem si šel koupit vodu. Ta byla drahá, 1,5 l za 25 Kč a co mě překvapilo, na obalu se pyšnila tím že má nízký obsah sodíku i minerálních látek. Minerální látky jsou bych řekl prospěšné téměř vždy, tak nevidím důvod proč je extraktovat.
Jak jsem našel tu kešku (dneska už 4.), všechno jsem podrobně fotozdokumentoval na Google+. I tady jsem totiž ještě chytal Vodafoni LTE, i když už tu byly značky informující o státní hranici a o něco méně hraničních kamenů. Vlezl jsem tedy do té restaurace/chaty a ztratil jsem veškerý mobilní signál, už jsem nechytil ani edge. Snědl jsem polévku za 45 Kč (jen mě trochu zamrzelo že v ní nebylo vajíčko, ale jinak byla sytá a výživná) a znovu se šel zeptat servírky zda tu nemají nějakou wifi pro zákazníky.
Řekla že ne tak jsem odešel a venku vyměnil sim karty, Xperia mi totiž hlásila že O2/T-Mobile tu mají LTE. Po vyměnění sim karet žádná změna k lepšímu. Nemohl jsem si ani zavolat ani z jedné sim karty, a o datech jsem také mohl jen snít, tak jsem se vrátil znovu na chatu, kde jsem se zeptal zda nemají nějakou sim kartu polského operátora a přišla další záporná odpověď. Nakonec jsem se dovolal na infolinku t-mobile, kde mi slečna řekla že nejmenší datový balíček má 50 MB a stojí 70 Kč: https://www.t-mobile.cz/roaming .
Příště už si ho asi nekoupím, nestojí to za ty peníze, a ke keskování stejně většinou net nepotřebuji, všechno mám v gps. Nevím zda to bylo tím že jsem byl na horách, nebo všeobecně špatným pokrytím mobilním signálem v těchto silně zalidněných částech Polska, ale málem jsem ji neslyšel. To samé pak jak jsem mluvil s mamkou. Navíc všechny hovory byly strašně trhané a skoro zněly strašidelně.
Ale jinak tu bylo naprosto krásně a fantasticky. K poslední kešce jsem šel docela dlouho. Byla to „Cantoryja mala“, kde mě čekal šokující pohled na mrtvé zvíře, ale k tomu až popořadě. Byl tam nějaký chlap s ženou, která si veškeré nížinné okolí detailně fotila. Myslel jsem že to jsou taky geokačeři, tak jsem se zeptal toho chlapa jestli umí česky. Odpovědí mi byla pouze nevrlá „prose“.
Už nevím kdo pokračoval, zda on nebo já ale došlo mi že to není kačor a tak jsem se vydal za keškou. Zde byly úhledně uspořádané kameny do krbu, zdi, atd. Pod kameny byla i keška, která ale měla hint „dřevo nejblíž vrcholu“, takže mě trochu potrápil. Jak jsem se ale zaměřil na slovo „dřevo“, všechno šlo rázem o hodně lépe. Zkusil jsem ještě 2 kešky, při kterých jsem hodně naklesal. První byla „Zrodlo na soloku“(což bude asi něco jako „krmelec na salaši“) jenže jsem se včas kouknul do gps a posledních několik logů DNF takže jsem tam ani nešel, stejně bych musel znovu do prudkého kopce.
Dole jsem se ještě pokusil odlovit kes „Izba regionalna“, což by měla být asi v češtině „místní studánka“, aspoň podle toho co jsem našel na místě. Jenže kes mezi tím nebyla. Hint jsem měl podrobný, jedině že by byla někde vysoko, viset měla. Zpátky jsem chtěl jít přes Vendryni ale vrátil jsem se přes Nydek, naštěstí psům a jiné havěti jsem se vyhnul.
Příště bych chtěl jít touto cestou zase, je pohodová. Já fakt nevím jak to O2 tu pokrývá LTE, že chvilku je a chvilku není. To narazím na to že ještě kousek od hranic, na Polských horách jsem chytl lte. Vodafone tu samozřejmě LTE měl taky, ale ještě furt jsem měl přehozené sim karty. Nevěděl jsem kde vyjdu, šel jsem hodiny lesy ale nakonec mě směrovník ukázal slovíčka graniczny a Nydek, takže už mi to bylo jasné, že tam potřebuji. Prošel jsem asi 4 směrovníky, u každého byl uveden čas k dalšímu směrovníku rekreační chůzí, kterou jsem šel taky.
Nakonec jsem takhle šel 2 h než jsem vyšel v Nydku. Tam už „na mě“ čekal autobus, který za 4 minuty vyjížděl do Bystřice. Pouze vlak nenavazoval, tak jsem asi 45 minut skysnul na nádraží v Bystřici nad Olší. Vlak přijel bez zpoždění a já byl za chvilku v Ropici. 🚌