Začalo to tím že jsem ve pondělí 21.9. naznačil že pojedu do Chocně na kešky a Sany odpověděla, že mě chce vidět naživo jestli by to nešlo o víkendu, přes týden nemůže. Ve čtvrtek už jsem to začal plánovat a nevěděl jsem jak se rozhodnout, v neděli i v sobotu jsem něco měl, tak jsem prosil jestli by to nešlo na příští neděli.
Pak jsem si ale řekl že přece jen tu neděli obětuji a Sany odepsala že by asi mohla, ale že ji to mám ještě potvrdit den předem. Z pátku na sobotu jsem spal 6h, pak byl nabitý den ve sboru, kde jsem byl skoro celý den a vrátil jsem se v 21:30 domů. Od té doby jsem byl na PC, balil svoje saky paky 🙂 do velké krosny a ve 0:20 jsem vyšel z domu vstříc novému dobrodružství. Na nádraží jsem byl ve 1:50, tedy přesně za 1,5h.
Vždycky jsem si myslel že v noci je mezi kolejemi relativní klid, opak byl pravdou, co chvíli tu projížděl mnohasettunový nákladní kolos. Na nástupišti mě pak oslovil nějaký číňan mluvící pouze anglicky zda odtud pojede vlak do Prahy. Já mu odpověděl kostrbatou angličtinou že pravděpodobně ale přesně nevím, protože na idosu ani na informační tabuli to ještě nebylo. Nastoupil jsem do vlaku na svoje místo podle místenky, v kupé byl jeden příjemný muž, který hned uvolňoval místo tak jsem mu řekl ať klidně spí a leží dál, že já mám místenku naproti.
Četl jsem si v přítmí “přišel, zemřel, zvítězil” a když se ten pán probudil, tak mi rozsvítil světlo naplno a povídali jsme si o různých věcech. Bylo moc fajn slyšet člověka, který má dobré názory a přehled. Pán pak ještě zase chvilkama ležel a chvilkama si se mnou povídal a ve Pardubicích, kde jsme přijeli se 25 minutovým zpožděním jsem vystoupil.
To ale vůbec nevadilo, protože jsem tam přijel ve 6:50 a ve 7:00 mi jel rychlík do Hradce, takže jsem se akorát zorientoval, přestoupil a zase jel. Ve vlaku si ke mě přisedl nějaký opilý muž, co vypadal že bude každou chvíli zvracet, byl z něj cítit chlast a zakrýval si tvář nějakou plachtou. Ujel jsem jednu zastávku a ve další stanici vystoupil. Těsně předtím než jsem to udělal napsala Sany, která se právě probudila, co jako dělám, že si jedu xxx km a ani se neujistím jestli to platí. Došlo mi že má pravdu a to vše se stvrdilo ještě když jsem si přečetl znovu co Sany před pár dny psala.
Nakonec ale díky ji vlastní šikovnosti a její babičce se stihla připravit, odjet na vlak a přijela v 8:58 :). Jsem se snažil zjistit na jaké nástupiště přijede vlak od Starkoče ale 35 minut před příjezdem to ještě mi nebyl schopen nikdo říct a 10 minut před odjezdem taky ne, protože otevřeny byly jen 2 pokladny a lístky se tiskly jak na běžícím pásu, jenže i tak tam byla fronta jak na banány za “zlatých” komunistů, zatímco paní v ČD Centru, kde prodávají různé propagační předměty ČD, si spokojeně válela šunky.
Pak mi Sany napsala že přijela, ve frontě najednou nebylo 3 ciferný počet lidí a utíkal jsem na nástupiště kde jsem slyšel skřípění kol a samozřejmě že jsem šel na severní část, zatímco Sany přijela na jižní. Už z dálky jsme se poznali, jsem nemohl skrýt úsměv že Sany po 3 letech psaní poprvé vidím naživo =).
Objali jsme se, já jsem si ani nevzal vůňavku a tak jsem byl bez vonné esence, už by se mi nevlezla do té krosny =D. Jsem se ani nijak neupravil mikinu ani nic jiného, jen jsem pozoroval & fotil vlaky a psal si se Sany, která mě informovala úplně o všem =D. Fotky doted na Cesta do Hradce Králové za Sany =) a toulky okolo HK nádraží 27-9-2015. Zašli jsme do Tesca, kde jsme koupili 3 rohlíky pro nutrie, kačky a jiné obyvatele soutoku Labe a Orlice :).
Sany to chtěla platiti ale byl jsem rychlejší =D a tak chudší o 5 Kč. Slečna za pokladnou byla evidentně v pohodě a dobrém rozpoložení nálady a smála se jak jsme se tam horlivě oba snažili zaplatit 5 Kč =D. Sany znala cestu celkem dobře, nemuseli jsme se vracet. Nic jsme neřešili, chodili jsme si kde nás napadlo, nic nám nebylo cizí. U soutoku jsme prvně viděli kačky a po chvilce se nám ukázali i nutrie. Akorát mě se hrozně báli, když jim došel rohlík, tak za mnou přišli ale když jsem si je chtěl pohladit, vzali packy na ramena =D.
Já jsem házel rohlík i kačkám do vody, kterých tam bylo fakt hodně, asi 30, Sany mi vysvětlila jaký je rozdíl mezi kačerem a kačkou =D a bylo nám moc fajn. Vznikla tam i společná naše fotka s nutriemi :-). Oba dva jsme pak krmili nutrie, byly tam ještě i potkani 🙂 ale ti byli dost plaší a k lidem se nepřibližovali. Jak jedna z kačen zakvákala, bylo čas jít odlovit nějakou kešku a stát se geokačerem/geokačkou :D. Naše první kroky vedly ke kešce Hradecký zimní stadion , kterou jsme nalezli po chvilce.
Sany se moc neangažovala, což mě teď mrzí že jsem nenechal hledat spíše ji a jen jsem si hrál solo první housle, to se pak nemůžu divit že Sany že ani nechtěla podepsat do žádného z logbooku kešek :(. Jenže když já cítím kešku, jsem k neovládnutí :D. Po každé kešce jsem si se Sany plácli rukama a taky tu vznikla mimo jiné třeba tato fotka =D.
=D. Jako další nám přišla do proudu Jez Hučák, což je i malá vodní elektrárna, který byl kousek od soutoku ale ať jsme ji hledali jakkoliv, prostě se úspěch nedostavoval. Koukl jsem se na logy a taky že jo, byla vymudlena. Nevadí, u všech dalších kešek jsme zaznamenali skvělý úspěch :).
Velmi mě potěšilo že Sany chtěla jít na další a další kešky, já přitom jsem se z toho všeho krásného ještě úplně nevzpamatoval. Jedna vymudlena nám nezkazila náladu a šli jsme dál na GC1WWWY – Cyklovyhlídka č. 5 – Bílá věž . Tady bylo nutné zaplatit vstupné tak jsem zase byl strašně iniciativní a na Sany tváři se zračila nespokojenost na okamžik ale hned se vše vrátilo do starých kolejí.
Asi jsem měl fakt nechat ten batoh dole, však lidi co splhali do nejvyššího patra společně s námi mi to taky říkali tak jsem jen doufal že už tomu bude brzy konec. Vystoupali jsme do výšky, kde jsme měli rozhled na celý Hradec a bohužel jsem tady nepořídil žádnou fotečku, byly tu i dalekohledy na všech stranách. Zase to hledání kešky zastínilo všechno ostatní. Nakonec jsme se vrátili dovnitř a Sany si všimla vyřezaného v podlaze. Já ne, jsem zkoušel zase jiné věci.
Dal jsem tam 2x svoje CWG, 2 jsem dal Sany a šli dolů, kdy to šlo podstatně rychleji. Muzeum – Za Gočárem a Kotěrou I – to byla další, kterou už jsme se vraceli k nádraží . Nápověda byla “má to každá vana” tak mě napadl spunt nebo odtok. Mluvil jsme jen o spuntu protože odtok by mohl tu kešku poškodit nebo odnést na širé moře třeba až – takže takový vzkaz v lahvi =D. Cit Sany říkal že to bude asi pod mostem tak jsme tam šli a nalezli na první dotek.
To jen moje pohodlnost nechtěla prvně slevit a jít pod most. Měli jsme ještě pár desítek minut před NÁDRAŽÍ HK , šli jsme tedy na kešku věnovanou přímo tomuto moderní době a architektuře vzdálenému objektu. Ta byla přímo v areálu nádraží v zázemí Drah mimo nástupiště, moje touha najít kešku mě hnala dopředu a když se Sany zeptala jestli tu můžeme, řekl jsem “nevím zda můžeme, ale rozhodně musíme :)”. Protože jsem si klasicky neuměl přiblížit mapu, ohmatal jsem toho trochu víc ale po minutě nalezeno.
Zbývalo do odjezdu asi 30 minut. Riskli jsme to a šli ještě na jednu. Museli jsme se vracet či obcházet, protože půlka HK je v “re” stavu. Zase jsme hledali jinde až na nás vyběhl nějaký vrátný a koho hledáme či co potřebujeme že se potulujeme u zamčených kol. Vysvětlil jsem mu to, on odešel a pak jsem se podíval na mapu. V tom mobilu šíleně blbne GPS ale když se člověk podíval na mapu podle budov, vydedukoval si kde asi ta keška bude. I tuto jsme našli. Přišli jsme na nádraží, kde to Sany za 5 minut jelo. Koupila si lístek a na nádraží jsme si udělali ještě jedno selfíčko 😀 před logem lokousky Českých Drah.
Jen jsem se zeptal strojvedoucího v okně zda můžeme, což v něm vzbudilo podiv proč se na to ptám a řekl že to není problém. Rozloučili jsme pár slovy na jejichž počátku i konci bylo objetí, Sany nastoupila a já šel ke schodišti, kde mě napadlo že ještě zkusím počkat a zamávat Sany. To se splnilo, Sany seděla na straně nástupiště u okna a mávala =).
Pak jsem jel do Chocně kde odlovil dalších pár kešek, zase mi perfektně vyšli spoje, 2 rychlíky kde jsem jen přestoupil a hned jel dál a celý den vzpomínal na Sany, která mému dni vdechla radost a štěstí. Jsem šťastný že jsem Sany mohl vidět, ona mě a že nebyla nuda, aspoň tedy mi to tak připadá :).
Jsem si myslel že to dopadne katastrofálně, že možná ani nepřijede protože měla teploty den předtím, a že já budu mlčet a nebo to jinak zazdím tím že jsem měl obrovský spánkový deficit ale všechno to dopadlo na fajnovku.