Děkuji, že žiji

⚠️ Pozor: obrázky z tohoto příspěvku se ztratily při výpadku v roce 2016. Chybějící obrázky nahradí automaticky vtipným placeholderem plugin Broken Image Placeholder.

Od roku 2011 vidím každoročně duhu u našeho domu v Těšíně, často dvojitou, většinou v květnu nebo červnu. Teď v 2016 jsem si myslel že tento rok už se to nezopakuje, protože domů jezdím jen na víkend a to jsem většinu času ještě pryč. Stalo se něco co mi dalo vnuknutí napsat tento článek.

V centru Těšína byla průtrž mračen když jsem přijížděl vlakem. Doma po dešti ani stopa. Pak si jdu vyprat věci do sklepa a duha tam je, prakticky na tom samém místě jako každý rok.
P1040939

Po práci jsem to vzal 1 na Náměstí Republiky a pak se koukal zda pojedu ze Středu na hlavák nebo až na Svinov a pak nejspíše už přímým vlakem. Jednak se mi ale nechtělo cestovat dalších 16 minut tramvají, unavený jsem byl dost a navíc bych nestihl Ex 151 Petr Bezruč.

Podchodem jsem se objevil na Středu a vlak mi jel za 15 minut, tak jsem ve volném čase snědl 2 tatranky, vypil bandasku vody a už jsem jel na Frýdek. Nabral mě osobák do Frenu, až na to že v něm si nebylo kde sednout a už v další stanici, Kunčicích si ke mě přisedl nějaký mladý pár a jel se mnou až do Frýdku, dobrý.

Docela erotické je sledovat :D. Stejná situace se opakovala i ve FM, jsem si to nakráčel do RegioLinu a zase si sedli vedle mě, protože jinde by nohám neulehčili. Už to ale měli ale za pár, 1 zastávku, v Dobré už mLaskalo od pusy venku :D. Nevahal jsem vytočil dice zda by pro mě nepřijeli do Ropice nebo Těšína, dle toho kde to mají teď blíž i s časy příjezdu.

Nakonec jsme se domluvili že až nakoupí, tak mě na oplátku vytočí oni a já jim řeknu jak to vypadá. Už jak jsme přijížděli do Těšína RegioNova jela skoro krokem a neustále širokým okolím rozléhala síla klaksonu, na mé straně jsem žádné dělníky ani jiné lidi neviděl, na druhou jsem se nedíval, protože začalo postupně a náhle pršet, v Těšíně po otevření dveří se spustila hotová průtrž mračen.

Měl jsem v záloze ještě plán C, který jsem do této chvíle mínil realizovat, sice že se projdu k Lidlu, aspoň trochu protřepu kosti a nebudu sedět na zadku jak pecka, protože probrat z letargie způsobené spánkovou deprivací už jsem vážně potřeboval. V tomhle jsem rád poseděl nečinně ve vlaku, jen jsem zavřel okna, už cestou mě svlažilo pár kapek a průvodčí stejně už taky měla na to zálusk. Před několika dny už jsem si říkal že duha u našeho domu určitě bude i tento rok, jen se tu už moc neobjevuji, někdy na víkend, někdy skoro ani o volnu ne, takže asi nemám šanci “ji” zastihnout.

V Těšíně duha nebyla, kapkobití se po chvilce utišilo a téměř celé nebe rozřízlo slunce. Po návratu domů nikde ani známka že by pršelo, všechno vysušené na troud, bych si toho ani nevšiml, jen máma musela konstatovat a zreferovat aktuální počasí a rozdíl od centra města. Někde z dálky se jen ozval hrom, netušil jsem zda to je dozvuk toho co bylo nebo co bude.

Akorát jsem si dal napouštet vanu že se vykoupu a třídil jsem si všechno co jsem přivezl z Ostravy. Pak jsem se konečně odhodlal vzít svoji krásnou esd Asus bluzu a dát ji prát, teď to potřebovala hodně, ve středu jsem ji nebývale zamazal při stavění regálů. Vyjdu ven do sklepa, kde máme pračku a jen mimoděk vzhlédnu k obloze.

Byla tam, jen už skoro úplně vybledlá, věděl jsem že nemůžu najít fotak a že mi jde o každou vteřinu, i tak jsem se o to pokoušel, nakonec jsem to nafotil mobilem a Xiaomi Yi což je malá kamerka bez displeje. Teď si uvědomuji že možná ani tady nepršelo, ale s jistotou to říct nemůžu, na zem jsem se nedíval, na trávě nic neodráželo světlo a i když jsem měl otevřené okno, žádnou přeháňku jsem nezaznamenal. Přece jen duha co vím vzniká lomem světla za intenzivního deště.

Barvy na nebi se pomalu rozpouštěly do éteru a duha tak už nevynikala moc výrazností, pro mě to však bylo potvrzení že i kdyby se dělo cokoliv, nikdy nejsem na tomhle světě úplně sám. Největší pointa je na tom ten Biblický příběh o potopě, určitě ho všichni znají ale stručně ho napíšu – Bůh seslal potopu na celou zem ale rodina Noeho se zachránila protože byli před Pánem bezúhonní. Nevím moc příběhů moc z Bible a tento je můj nejoblíbenější: http://www.webelieve.cz/SearchInBible.aspx?mode=verse&verses=Gn_9_9-16;

Jednou jsem viděl i duhu v Hrádku: Já jsem šel za šipkou a ta mi ukázala budku pro ptáky na stromě ve výšce cca 3m a ten strom byl ještě na vysokém srázu nad Olzou. Už jak jsem šel tam tu létali 3 tak 6ti leté holky. Řekl jsem si že to bude asi omyl v obtížnosti. V tom tu v tom přišlo plno dalších dětí, odhadoval bych jejich počet na 12.

Nejstarší, tak na 10 let vypadala jedna holka, která ke mě byla zády, tak jsem se jí zeptal jestli by mi s něčím nepomohla. Ona se otočila, dala ruce před sebe a nahoru lehce a řekla “Nemluvte na mě”. Já jsem jen stihl zablekotat že jí nechci ublížit, a jak jsem se na ni díval, promluvila “Co potřebujete?”. Vysvětlil jsem geocaching a potřeboval bych nějakého šikovného stromolezce. V tom zazářily oči jednomu z těch kluků, že ví kde je a všichni jsme odešli k jednomu stromu ale jak už jsme tam šli, ty malé holky hlásily že tam už není.

Kluk měl ale náhradní plán. Odvedl mě k Olši, pak dokonce šel přes ni, větší část těla ve vodě, uprostřed řeky byly 2 obří kameny a uprostřed nich keška. Bohužel byla úplně mokrá tak jsem se tak zalogoval na vlastní papírek. Hoch ji odnesl zpátky mezi sutiny a já všem dal cwg, skandovali totiž “My chceme taky”. Dokonce i první oslovené holce, která prvně si myslela že jsem nějaký obejda, co má v úmyslu kdoví co. Já jsem se jí i omluvil za to jak jsem na ni zapůsobil v prvním dojmu a ona řekla že to je v pořádku a mávla rukou.

Pak jsme se ještě bavili o gc, ptali se mě kolik mám kešek, pravil jsem pokorně že 350 což opravdu většině vylezly oči z důlků a byl to jediný okamžik kdy nevěděli co říct. Ještě jsem jim ukázal mapu kde jsou další kešky a vysvětlil jiné věci, pak jsme si všichni řekli ahoj a já odešel. 🙂 Fotky jsou nafocené až poté co jsem vyšel z lesa a cca 20 minut telefonoval jednomu kačerovi který mi pomáhá co může (pro srovnání, má 1500 kešek :D). Duha nad Jablunkovskem 28-7-2015 https://goo.gl/photos/HgHiruvz2xcD9xrr9 Takže takové Vítej v Hrádku, Radku. A nakonec ještě by se šikly ty fotky za jednotlivé roky tady v Těšíně:

Duha u našeho domu =) 12-7-2012 https://goo.gl/photos/qgV96MswCvnWj2Pt5

Duha u našeho domu podruhé =) 20-5-2013 https://goo.gl/photos/TngARcWXrMMp6H929

Duha u našeho domu potřetí =) 14-6-2014 https://goo.gl/photos/PuHLHYTW18xLZzoj7

Opět duha u našeho domu počtvrté =) 23-6-2015 https://goo.gl/photos/XqZNhKFzi4bPu9Kq8

Duha u našeho domu popáté – Děkuji, že žiji =) 29-7-2016 https://goo.gl/photos/iqheWKxGi7PJEZkg9

Potřebuji jen 3 věci – chodit do práce, spát a být s lidmi, což je moje největší “hmatatelné” štěstí. A timhle to všechno tak nějak dalo do pohybu: https://goo.gl/photos/mBB6ByakLbKdgwcz9 Každopádně dnes to bude v práci fičák.
DCIM101MEDIA

V životě každého je vše pomíjivé,

i na obloze barvy jasné mají trvání své,

jsme Bohem milovaní jako lidstvo, také ty,

není beznaděj aby se oblaka propadly.

Comments are closed, but trackbacks and pingbacks are open.